Devět tváří duše - přehled typů.
V této části vám nabízíme charakteristiku všech devíti typů enneagramu. Protože jde o velmi rozsáhlý systém, který lze popisovat z mnoha různých hledisek, zaměříme se nejdříve na celkový stručný přehled a dále v tomto textu i v dalších kapitolách pak budeme jednotlivé typy představovat z různých hledisek.
Každý typ se zpravidla označuje číslem, ale také k němu existují „přezdívky“, které ho celkově charakterizují.
Pojďme tedy k prvnímu stručnému přehledu:
Jednička (perfekcionista, reformátor, kritik)
Jedničky jsou idealisté, snažící se udělat ze světa lepší místo pro život. Jsou kritičtí jak vůči sobě, tak vůči ostatním, a těžko nesou jak vlastní, tak cizí nedokonalost. Díky jejich smyslu pro povinnost se na ně dá spolehnout.
Dvojka (pomocník, dárce, zachránce)
Dvojky se neustále snaží pomáhat ostatním, chtějí být pro druhé nepostradatelné. Těžko nesou, když je jejich pomoc odmítnuta. Zajímají se o ostatní a dokáží pro ně být velkou oporou.
Trojka (vítěz, sportovec, herec)
Trojky jsou hnány touhou po úspěchu, za který jsou schopny mnoho obětovat. Rády si vytyčují cíle, za kterými pak jdou, jejich hlavní motivací je však touha po uznání. Jsou schopny dostat se do jakékoliv role, kvůli úspěchu můžou i lhát a přetvařovat se. Bývají velmi výkonné.
Čtyřka (romantik, individualista, umělec)
Čtyřky jsou tvořivé, nápadité a umělecky založené. Mohou však propadat melancholii a depresím a uzavírat se do sebe. Snaží se být originální téměř za každou cenu, snadno se pro něco nadchnou, mají rády auru tajemna a síly, jež se vymykají lidské kontrole a chápání. Nerady se nechávají svazovat.
Pětka (pozorovatel, přemýšlivec, vědec)
Pětky se spíše drží v pozadí, jsou však všímavé a přemýšlivé vůči svému okolí. Dokáží naslouchat a vyhodnocovat, dříve myslí, než jednají. Snaží se kontrolovat své emoce, a proto je pro ně někdy těžké vyjádřit své city. Jejich racionalita jim nepomáhá v jejich soukromém životě, proto v této oblasti často trpí.
Šestka (loajalista, skeptik, strážce)
Hlavní vlastností šestek je stabilita a věrnost a jejich základním kamenem úrazu je strach. Hodně se nechají strachem ovlivňovat. Proto jsou často nerozhodné a potřebují se přimknout k autoritám. Bývají však velmi loajální a pracovité.
Sedmička (požitkář, dobrodruh, nadšenec)
Sedmičky vidí svět tak, jak ho vidět chtějí. Zavírají oči před realitou, kvůli čemuž můžou být povrchními. Jsou velmi akční, umí si užívat života, ale mohou také propadat alkoholu či jiným neřestem.
Osmička (bojovník, vůdce, ochránce)
Osmičky jsou přirození vůdci, ochraňující slabší, jsou obdařené velkou vnitřní energií, jež je žene dopředu. Mají problémy s autoritami a obecně se často dostávají do konfliktů, také bývají tvrdohlavé a zlostné.
Devítka (mediátor, usmiřovatel, harmonizátor)
Devítky usilují o harmonii, vynikají svou vnímavostí vůči potřebám druhých. Nejsou moc průbojné a svým okolím mohou být přehlédnutelné. Nebývají moc otevřené a zásadně se vyhýbají konfliktům.
Barva
Stříbrná
Adjektiva
Svědomitý, zodpovědný, zaměřený na zlepšování, konzistentní, udržující sebekontrolu, přesný, s vysokými nároky, jasný, orientovaný na detail, pečující a zároveň kritický, nepružný, mající vlastní názor, odsuzující, odmítavý, sebekritický.
ZÁKLADNÍ PŘEDPOKLADY
Základní princip, který se mi ztratil z očí:
Všichni jsme jedno. Všichni jsme dokonalí takoví, jací jsme.
Čemu místo toho věřím:
Lidé nejsou přijímáni takoví, jací jsou. Očekává se, že se budou dobře chovat. Když tomu tak není, čeká je odsouzení a trest.
Adaptivní strategie, kterou jsem si vytvořil jako následek tohoto přesvědčení:
Naučil jsem se, že lásku a sebeúctu si zasloužím tak, že budu způsobný, zodpovědný a svědomitý, budu dodržovat své vlastní vysoké nároky a obecně pravidla. Potlačil jsem vztek a vytvořil si napětí a odpor.
HLAVNÍ CHARAKTERISTIKY
Z důvodu této strategie je moje pozornost upřena na:
Rozlišování dobře – špatně, a co by mělo být napraveno. Dobré a špatné chování ostatních lidí ve srovnání se mnou. Sebekritika a kritika ostatních vůči mně. Moje slepá skvrna je šedá zóna mezi černou a bílou a rozpor mezi povinností a přáním.
Energii vkládám do:
Dělat věci správně. Být dobrým člověkem. Dostát důležitým nárokům. Být zodpovědný a samostatný. Potlačení vlastních potřeb a přirozené touhy.
Vyhýbám se:
Dělání chyb. Ztráty sebekontroly. Porušení společenských pravidel. Hluboko uvnitř: být tak špatný, že bych si nezasloužil lásku a úctu.
Moje silné stránky:
Integrita (bezúhonnost). Snaha o zlepšování. Úsilí. Idealismus. Soběstačnost. Pracovitost. Dodržování vysokých standardů. Sebeovládání. Velká zodpovědnost.
Můj komunikační styl:
Přesný, jasný, přímý, rozlišující dobré a špatné. Ostatní mě mohou považovat za příliš detailního, kritického, úzkoprsého.
Mentální fixace - perfekcionismus
Ústředním tématem myšlenek tohoto typu je snaha o dokonalost. V dětství Jedničky často zažívaly kritiku, což je vedlo k přísnému sebepozorování ve snaze vyhnout se chybám, kterých by si druzí všimli. Jakoby jim okolí dávalo najevo: "Jsi přijatelný jen když jsi dokonalý".
"Rodiče mi neustále říkali, co smím a co nesmím.“ je častá vzpomínka. Vyvinuli si stálý vnitřní dozorčí systém – vnitřního kritika.
"V dětství mi nikdo neurčoval, co je správné, tak jsem si pravidla stanovila sama. A velmi přísně. Navíc tyto laťky neustále zvyšuji." Tyto vysoké standardy uplatňují stejně na sebe i na ostatní, což vede k nadměrné kritičnosti vůči všemu, co vnímají jako nedostatečné. Často přitom ztrácejí hranici mezi objektivním měřítkem a subjektivním názorem.
Kritičnost slouží jako způsob vyjádření hněvu nad nedokonalostí světa a projevuje se touhou zdokonalovat sebe i druhé. Skrze tuto kritiku není zlost jen vyjádřena, ale také ospravedlněna a racionalizována, čímž je vlastně popřena. "Já chci" se proměňuje v "ty bys měl". Tato kritičnost se často projevuje jako neustálé hledání chyb a nedokonalostí.
Sami však kritiku těžce nesou, protože je už dost zatěžuje jejich vlastní. Být svým vlastním policistou a nekompromisním kritikem je vlastně projev hněvu namířeného dovnitř. Náročnost se projevuje tvrdou prací na zlepšování sebe i světa, často až k potlačení spontánnosti a radosti. Jejich mottem by mohlo být "nejdřív práce, potom zábava".
Vysoká míra kontroly se projevuje rigiditou, která ztěžuje fungování kdykoliv je zapotřebí improvizace. S tím souvisí i odcizení od vlastního emočního prožívání. Disciplinovanost je pak nezbytným nástrojem k neustálému sebezdokonalování, s následným odkládáním potěšení a radosti. "Pro mě je normální pracovat 12 hodin denně."
Sebeobraz
Lidé, kteří se zaměřují na zlepšování světa a ostatních, si často vytvoří sebeobraz založený na přesvědčení: "Já vím, jak to má být správně." Z tohoto postoje pramení další myšlenky jako: "Doufám, že i ostatní vnímají, že mám pravdu, a mohli by mě za to konečně ocenit." Jejich idealizovaný sebeobraz by se dal vyjádřit slovy: "Jsem dobrý člověk, protože jsem upřímný, pracovitý a spolehlivý."
Barva
Červená
Adjektiva
Pečující, pomáhající, podporující, orientované na vztahy, empatické, optimistické, velkorysé, oblíbené, dávající, poskytující rady; zodpovědné, ale také někdy pyšné, vlezlé, dramatické; často neschopné říci ne, nejasné ohledně vlastních potřeb a přehnaně vstřícné.
ZÁKLADNÍ PŘEDPOKLADY
Základní princip, který se mi ztratil z očí:
Potřeby každého člověka jsou svobodně a rovnoměrně naplňovány v přirozeném toku dávání a braní.
Čemu místo toho věřím:
Abys dostal, musíš dát. Abys byl milován, musíš tě potřebovat.
Adaptivní strategie, kterou jsem si vytvořil jako následek tohoto přesvědčení:
Naučil jsem se, že moje osobní potřeby jsou naplňovány díky tomu, že mě ostatní potřebují, a že jim dávám co potřebují a chtějí. A očekávám, že oni pak udělají to samé pro mě. Jsem hrdý na to, že jsem nepostradatelný.
HLAVNÍ CHARAKTERISTIKY
Z důvodu této strategie je moje pozornost upřena na:
Potřeby a přání druhých, zejména lidí, na kterých mi záleží a u kterých bych byl rád, aby jim záleželo na mně. Vztahy. Na momentální pocity a emoce druhých. Moje "slepá místa" jsou mé vlastní potřeby a moje intervence do života druhých.
Energii vkládám do:
Vnímání emocionálních potřeb druhých a dělání toho, co je těší. Dobrý pocit z toho, že dokážu tak dobře uspokojovat potřeby druhých. Vytváření dobrých pocitů v druhých. Udržování přijetí a uznání druhých. Romantická náklonnost.
Vyhýbám se:
Zklamání druhých. Pocitu nedocenění. Být zbytečný, a tudíž vystavený odmítnutí.
Moje silné stránky:
Obětavost a připravenost pomáhat. Velkorysost. Vnímavost k pocitům druhých. Solidarita. Schopnost oceňovat druhé. Vděčnost. Romantika. Množství energie. Veselá nálada. Expresivita.
Můj komunikační styl:
Přátelský, otevřený, expresivní, zaměřený na druhé. Umím rychle podpořit nebo dát radu. Ostatní mě mohou vnímat jako vtíravého, příliš vstřícného, dotěrného nebo kontrolujícího.
Mentální fixace – zdánlivý přebytek
Dvojky jsou silně zaměřené na okolí a touží po pozornosti a uznání. Umí „v pravý čas nabídnout to pravé“ vybranému člověku, i když to sami ve skutečnosti nemají. Řídí je vzorec zdánlivého přebytku: „Mám to – a když ne, nějak to pro tebe zařídím.“
Ve skutečnosti se ale uvnitř cítí chudě/nenaplněně, a tak si namlouvají, že mají dost, aby je nebolelo přiznat opak.
Dávání druhým pro ně slouží hlavnímu cíli: zalíbit se a být přijat. Často dávají právě to, co sami očekávají od ostatních – princip „dávám, abych dostal“. Proto je těžké odolat příležitosti něco nabídnout: když dají, doufají, že také dostanou. Tento „přebytek“ vzniká z potlačování vlastních potřeb.
Dalším rysem je asertivita opřená o pozitivní obraz sebe sama: zvládají vzácnou kombinaci něhy a bojovnosti – jako by jejich heslem bylo „make love and war“. Navenek působí optimisticky a šťastně (spíše udržují iluzi pozitivity), což se projevuje svobodou, divokostí, spontánností a vzpourou vůči autoritám a pravidlům.
Dvojka je vůbec nejvíce emocionální a své city zřetelně ukazuje světu.
Sebeobraz
Aby získali lásku, budují o sobě představu: „Pomáhám, proto mě mají rádi a potřebují. Vím, co udělat, aby se druzí cítili dobře, a jsem vždy po ruce. Nejsem pak sám – jsou na mně závislí, takže mě musí mít rádi.“
Cítí se „dobří“, když jsou milí, nesobečtí a ochotní pomoci.
Barva
Žlutá
Adjektiva
Pracovitý, rychlý, cílevědomý, orientovaný na výsledky a úspěch, efektivní, sebevědomý, nadšený, plný energie, pečující skrze činnost, ambiciózní, optimistický, ale také někdy netrpělivý, nepozorný, nevšímavý vůči citům a vztahům, soutěživý, uspěchaný, prosazující se, výkonný a přetížený.
ZÁKLADNÍ PŘEDPOKLADY
Základní princip, který se mi ztratil z očí:
Vše funguje a děje se přirozeně podle univerzálních zákonů.
Čemu místo toho věřím:
Úspěch závisí na individuálním úsilí každého člověka. Lidé jsou odměňováni za to, co dělají, ne za to, jací jsou.
Adaptivní strategie, kterou jsem si vytvořil jako následek tohoto přesvědčení:
Naučil jsem se získávat lásku a uznání tím, že dosáhnu úspěchu, že budu tvrdě pracovat, a tím, že si udržím dobrou image. Vytvořil jsem si vlastní cílevědomý přístup, který maskuje mé skutečné pocity.
HLAVNÍ CHARAKTERISTIKY
Z důvodu této strategie je moje pozornost upřena na:
Všechny věci, které je třeba udělat: úkoly, cíle a budoucí úspěchy. Nejefektivnější řešení. Jak být nejlepší. Moje "slepá místa" jsou neúspěch, hlubší pocity a přehánění.
Energii vkládám do:
Rychlé a efektivní vyřizování věcí. Zůstat aktivní a zaneprázdněný. Soutěžení. Získávání uznání a ocenění za dosažené výsledky. Přizpůsobení se všemu, co je potřeba k dosažení úspěchu. Prosazovat se. Vypadat dobře.
Vyhýbám se:
Neúspěchu při dosahování svých cílů. Být ve stínu ostatních. Ztrátit tvář. Prožívání nepříjemných pocitů. Mít pochybnosti, které by mohly vzniknout z nečinnosti nebo ze zpomalení mého tempa. Zabývání se čímkoli, co by mě mohlo rozptýlit od výkonu. Být neschopný nebo nevýkonný.
Moje silné stránky:
Sympatičnost. Nadšení. Vůdcovství. Sebevědomí. Praktičnost, kompetentnost a efektivnost. Vzbuzování naděje. Vyrovnanost.
Můj komunikační styl:
Přímý, tematicky zaměřený, rychlý a sebevědomý. Ostatní mě mohou vnímat jako netrpělivého, necitlivého, příliš efektivního a omezujícího, a nadřazeného vůči názorům ostatních.
Mentální fixace – klam
Nejde o lež vůči faktům, ale o sebeklam vůči vlastním pocitům a tomu, co navenek tento typ předstírá. Typická je identifikace s rolí: člověk splyne s maskou (profesí, image) a plete si vnější uznání s vnitřní hodnotou.
V praxi se Trojky snadno „přeladí“ na obraz úspěšného člena jakékoli skupiny. Uvěří tomu, kým mají podle okolí být.
Protože lásku a uznání hledají přes výkon a úspěch, jsou silní v sebepropagaci - a přitom ztrácejí kontakt se svými skutečnými pocity. Mívají zmatek v tom, co je jejich opravdové já a co je jen role. Nedostanou se do hloubky emocí, takže řeší problém identity: „Kdo jsem za těmi rolemi, a co opravdu chci?“ Zaměřit se dovnitř je děsí—bojí se, co by našli.
Hlavní scénou úspěchu je pro ně práce. Snadno se ztotožní se svou image a na vlastní pocity zapomínají („buď cítíš, nebo pracuješ“).
Emoce vnímají jako rušivé: „Pocity mi přece nemůžou brzdit kariéru.“ Často nahrazují skutečné emoce těmi, které se hodí k roli úspěšného.
Trojky se orientují na úspěch a status a mají silné stránky, jako je rychlost, preciznost, praktičnost, a racionalita. Nezralé Trojky mají ale i stinné stránky, kterými jsou chlad, užívání sebe i druhých jako prostředků k cíli, tvrdé nároky na ostatní i na sebe.
Mohou mít vysoké sociální dovednosti a cit pro to, s kým se spojit, aby dosáhly úspěchu. Jsou vysoce přizpůsobivé – můžou měnit názory i vzhled, aby dosáhly svého.
Častá je u nich hyperaktivita: neustálá produkce výsledků, která zároveň „zaplní čas“, aby se neozvala úzkost z možného neúspěchu.
Dalšími rysy Trojek je kontrola, dominance, soutěživost, napětí a úzkost ze selhání.
Jejich sebehodnota se odvíjí od výkonu: když je úspěch, jsem cenný; když není, jsem bezcenný.
Sebeobraz
Zkrátka: „Jsem úspěšný, důležitý a obdivovaný. Vím, jak zaujmout, a tak si zajistím úspěch. Když uznají můj výkon, budou mě mít rádi.“
Jinými slovy: Cítím se „dobrý“, když jsem úspěšný, kompetentní a efektivní.
Barva
fialová
Adjektiva
Idealistický, hluboce citlivý, empatický, pečující, intenzivní, orientovaný na výjimečnost, tvůrčí dispozice, autentický k sobě samému, introspektivní a expresivní, ale někdy také dramatický, náladový, proměnlivý, sebevědomý, neuspokojený, a zahleděný do sebe.
ZÁKLADNÍ PŘEDPOKLADY
Základní princip, který se mi ztratil z očí:
V jádru má každý hluboké a úplné spojení se všemi ostatními a se všemi věcmi.
Čemu místo toho věřím:
Lidé zažívají bolestnou ztrátu původních vazeb, cítí se opuštění a mají pocit, že jim něco důležitého chybí.
Adaptivní strategie, kterou jsem si vytvořil jako následek tohoto přesvědčení:
Neustále hledám ideální lásku nebo dokonalé okolnosti, díky nimž bych se cítil znovu milovaný, celistvý a úplný. Cítím touhu po tom, co mi chybí, a závist, když to má někdo jiný.
HLAVNÍ CHARAKTERISTIKY
Z důvodu této strategie je moje pozornost upřena na:
Co je pozitivního a přitažlivého na budoucnosti a minulosti. Co chybí nebo co je vzdálené, po čem toužím a bez čeho se cítím osamělý. Co je estetické a hluboce dojemné nebo smysluplné. Moje "slepé skvrny" jsou to, co je přítomné a obyčejné.
Energii vkládám do:
Intenzivních pocitů spojených s tím, co se zdá být nedostatečné nebo chybí v mém životě. Nalezení lásky, smyslu a naplnění prostřednictvím sebevyjádření a hlubokého spojení. Snaha být jedinečnou osobností.
Vyhýbám se:
Být odmítnutý, opuštěný, nevyslyšený nebo bezvýznamný. Pocitu, že ostatním nestačím. Pocitu, že je se mnou něco špatně. Všednosti. Lidem a zážitkům, které postrádají emocionální hloubku. Skončit jako naprosto neschopný, a proto opuštěný.
Moje silné stránky:
Citlivost. Tvůrčí orientace. Vnímavost k pocitům. Schopnost vcítit se do utrpení. Intenzita. Vášeň. Romantický idealismus. Emocionální hloubka. Autenticita. Introspekce.
Můj komunikační styl:
Vyjadřující pocity, orientovaný na možnosti, osobní a zaměřený na sebe. Ostatní mě mohou vnímat jako příliš dramatického, zahleděného do sebe, nespokojeného s odpověďmi, a příliš emocionálního.
Mentální fixace – zdánlivý nedostatek
Základní pocit Čtyřek je, že mají dojem, že mi jim něco chybí. To vede k pocitu nízké sebehodnoty a pocitům odmítnutí. Z toho plyne, že trpí sebekritikou a závistí: když se vidím „horší“, vzniká lpění, nárokování a závislost na druhých.
Čtyřky si to kompenzují tak, že navenek si vytváří pocit výjimečnosti (styl, vytříbenost, „jsem výjimečný“), aby zakryly vnitřní nedostatek. Zaměřují se na utrpení: bolest mi přináší pozornost a naději na lásku („když trpím, všimnou si mě“).
Cítí se osamělé a mají tragický pohled na sebe i na svět.
Jejich emoce jsou intenzivní a často v extrémech: kolísají mezi skleslostí a náhlou aktivitou.
Velmi často se vyjadřují umělecky - bolest se proměňuje v krásu; „život jako umění“ a „život jako bolest“ se prolínají.
Mají silnou závislost na lásce – uznání zvenčí jim nahrazuje chybějící vlastní přijetí.
V oblasti vztahů touží po nedostupném: to, co mám na dosah, mě zklame; to, co je daleko, láká. Opakuje se cyklus: touha → získání → zklamání → odtažení (zvlášť když se partner stane „moc dostupným“).
Sebeobraz
„Jsem jiný, tím jsem výjimečný. Věnuji spoustu energie tomu, abych potvrdil svou hodnotu a získal uznání – a s ním i lásku, po které toužím.“
Cítím se „dobrý“, když jsem originální, citlivý a kultivovaný.
Barva
modrá
Adjektiva
Samostatný, nenáročný, klidný, pečující, znalý, zvídavý, objektivní, systematický, analytický, přemýšlivý, dobrý v krizových situacích. Nenápadný, ale někdy také zdrženlivý, nesdílející, odtažitý, neasertivní, skoupý na city a příliš uzavřený.
ZÁKLADNÍ PŘEDPOKLADY
Základní princip, který se mi ztratil z očí:
Na světě je dostatek vědomostí a energie pro všechny, kteří je potřebují.
Čemu místo toho věřím:
Svět od lidí vyžaduje příliš mnoho a/nebo jim dává příliš málo, a tím je potenciálně vyčerpává.
Adaptivní strategie, kterou jsem si vytvořil jako následek tohoto přesvědčení:
Naučil jsem se chránit se před dotěrnými požadavky tím, že jsem se stal uzavřeným a soběstačným. Toho jsem dosáhl tím, že jsem omezil své touhy a přání a tím, že jsem nashromáždil spoustu znalostí. Chráním si jen pro sebe věci, bez kterých se nemohu obejít.
HLAVNÍ CHARAKTERISTIKY
Z důvodu této strategie je moje pozornost upřena na:
Intelektuální oblast. Fakta. Analýza a škatulkové myšlení. Vměšování nebo požadavky na mě. Mými "slepými skvrnami" jsou hojnost, přílišná skromnost a přirozená podpora od druhých.
Energii vkládám do:
Stahování se za účelem pozorování. Naučit se vše, co je třeba vědět o daném předmětu. Přemýšlet a analyzovat předem. Tlumení pocitů. Uzavřenost do sebe, aby se šetřila energie. Zachování dostatečného soukromí, hranic a omezení.
Vyhýbám se:
Silným pocitům, včetně mých vlastních, zejména strachu. Vtíravosti nebo náročnosti lidí nebo okolností. Pocitům nedostatečnosti a prázdnoty. Skončit naprosto vyčerpaný a bez energie, a tudíž neschopný zvládnout život.
Moje silné stránky:
Vzdělanost. Znalosti. Přemýšlivost. Klid v krizových situacích. Respektuplnost. Uchovávání tajemství. Spolehlivost. Ocenění jednoduchosti.
Můj komunikační styl:
Zaměřený na obsah, bez emocí, věcný, jasný, analytický a stručný, a přece někdy rozvláčný. Ostatní mě mohou vnímat jako emocionálně odtažitého, odměřeného nebo přehnaně analytického.
Mentální fixace - nepřipojenost
Nepřipojenost je vzorec, kterým si Pětky drží odstup jak od druhých lidí, tak od vlastních emocí: „přežiju tak, že se stáhnu k tomu málu, co mám, i když mě to odpojí od ostatních.“ Budují si tak kolem sebe neviditelnou bariéru a na svět se dívají spíš jako diváci než jako někdo, kdo je do něj zapojen. Vzdálenost od ostatních potřebují kvůli pocitu bezpečí a soukromí, proto často dávají přednost samotě.
Pětky se silně orientují na myšlení a vědění – někdy to působí, jako by život místo prožívání jen analyzovaly. Neustále se připravují, shromažďují informace a chtějí dopředu znát situace, které mohou nastat; nečekané požadavky v nich vyvolávají úzkost, protože by je mohly donutit cítit něco, co cítit nechtějí. Mají potřebu všechno si vyjasnit, roztřídit, zařadit do pojmů a tím mít věci pod kontrolou – ale právě to z nich dělá spíš svědky vlastního života než jeho přímého účastníka.
Jednat navenek pro Pětky znamená vydat energii a odkrýt svoje záměry, a to nechtějí, proto často raději vyčkávají nebo se úplně stáhnou. Uvnitř v nich často běží tichý odpor: neudělat to, co „by se mělo“, nebo co druzí (nebo i jejich vlastní vnitřní hlas) očekávají. Dlouhodobé potlačování citů a vyhýbání se vztahům i aktivitám ale vede k ochuzenému prožívání a k pocitu prázdna. V hloubi duše je přítomný strach, že „uvnitř není dost“, že tam není skutečná hodnota ani opravdové bohatství. Silný vnitřní kritik pak živí pocity viny a další skrývání se; ta vina může souviset i s dávným rozhodnutím „vypnout lásku“ jako obranu před světem, který nepůsobil laskavě.
Sebeobraz
Jejich vnitřní obraz zní: „Vidím do věcí, mám přehled a díky tomu se můžu vyhnout nečekaným chybám. Můj nadhled mi dovolí držet si odstup od příliš silných emocí, protože mohou zraňovat; tak si pustím jen tolik lásky, kolik unesu.“ Cítím se dobrý, když jsem moudrý, chytrý a vnímavý.
Barva
hnědá
Adjektiva
Důvěryhodný, věrný, zodpovědný, zvídavý, poslušný, dobrý přítel, starostlivý, spolupracující, analytický a vytrvalý, ale někdy také příliš pochybovačný nebo neústupný. Skeptický, nejistý, ustaraný, ostražitý, někdy náročný, bojácný, buď příliš opatrný, nebo příliš riskující, a zpochybňující až do bodu obviňování.
ZÁKLADNÍ PŘEDPOKLADY
Základní princip, který se mi ztratil z očí:
Všichni začínáme vírou v sebe, v druhé a ve vesmír.
Čemu místo toho věřím:
Svět je nepředvídatelný a nebezpečný, a proto lidé často nemohou věřit jeden druhému.
Adaptivní strategie, kterou jsem si vytvořil jako následek tohoto přesvědčení:
Vyvinul jsem jednu ze dvou strategií, jak hledat bezpečí a jistotu jako náhradu za nedostatek bazální důvěry a pocitu strachu. Fobický nebo přizpůsobivý postoj: Zatímco jsem začal pochybovat a být ostražitý, naučil jsem se také poslouchat autority a vyhýbat se hrozbám a rizikům. Protifobický neboli vyzývavý postoj: Zatímco jsem začal pochybovat a být ostražitý, naučil jsem se také vzdorovat autoritám a bojovat proti hrozbám a nebezpečím.
HLAVNÍ CHARAKTERISTIKY
Z důvodu této strategie je moje pozornost upřena na:
Co by se mohlo pokazit nebo být nebezpečné. Potenciální úskalí, potíže, nesrovnalosti. Důsledky, závěry a skryté významy. Moje "slepá místa" jsou zvětšování nebezpečí a negativ a zpočátku nevidění pozitiv.
Energii vkládám do:
Pochybování, zkoušení a hledání dvojích poselství. Zjišťování věcí prostřednictvím logické analýzy. Hra na ďáblova advokáta. Ukázat sílu. Získávání jistoty získáním přízně druhých, loajalitou k druhým. Věnování se záslužným a často podceňovaným věcem.
Vyhýbám se:
Bezmocnost nebo nezvládnutí situace tváří v tvář nebezpečí a újmě. Podlehnutí nebezpečí nebo újmě. Uvíznutí v pochybnostech a protichůdném myšlení. Odcizování se lidem, na kterých jsem závislý, tím, že jim odporuji nebo se stavím proti nim. V jádru skončit závislý a bezmocný.
Moje silné stránky:
Důvěryhodnost. Loajalita. Ohleduplnost. Tázavá mysl. Vřelost. Vytrvalost. Zodpovědnost. Ochranářství. Intuice. Důvtip. Citlivost.
Můj komunikační styl:
Rychlý nebo váhavý, přemýšlivý až přehnaně vysvětlující, kladoucí otázky, pochybující, angažovaný, ale často s protichůdnými názory, orientovaný na informace. Ostatní mě mohou vnímat jako příliš starostlivého, vyzývavého, pochybujícího, kontrolujícího a někdy pesimistického.
Mentální fixace - pochybnost
Pochybnost jako mentální nastavení znamená, že se Šestky stávají vlastními protivníky: raději si odporují samy, než aby čelily cizí opozici. Kořenem je nejistota a ztracená důvěra v bezpečí z dětství. Projevuje se to přehnanou ostražitostí, podezíravostí a opatrností, hledáním skrytých významů v chování druhých. Vzniká tak trvalé napětí a strnulé, „předurčené“ chování opřené o racionální pravidla. Každý krok doprovází vnitřní „ano, ale…“, což vede k odkládání akce, nebo k tomu, že odvaha vydrží jen po dobu výkonu a po něm se strach vrátí.
Potřeba jistoty nutí Šestky sbírat stále víc informací a opírat se o autoritu či logický systém — autoritu přitom zároveň potřebují i jí nedůvěřují. Často tak očekávají nejhorší, představují si možné hrozby a předem se na ně připravují. Vedle úzkosti se objevuje i vina: sebeobrana, sebeospravedlňování a nejistota se snadno mění v sebepochybování a sebekritiku.
Silná je u nich potřeba přátelství, sounáležitosti a opory v někom „silném“, ale i získanou jistotu hned zpochybňují ze strachu, že o ni přijdou. Vřelost se může měnit v zavděčování se; přidává se poslušnost, zodpovědnost, dodržování pravidel a nízká tolerance k nejasnostem — ze strachu z autorit a chyb. Když jsou Šestky samy v roli autority, mívají sklon být tvrdé k těm dole a podřídivé k těm nahoře.
Pochybnost se nakonec projevuje jako dvojitý uzel: pochybují o sobě i o svých pochybnostech, druhým nevěří a zároveň se bojí, že se pletou. To živí nejistotu, úzkost a potřebu vedení.
Sebeobraz
„Chráním se před nebezpečími života tím, že dělám svou povinnost. Když se tak zodpovědně zasazuji o bezpečí své i ostatních, budou mě mít rádi“.
Jsem tedy dobrý, když jsem „věrný, poslušný a loajální.“
Barva
Zelená
Adjektiva
Optimistický, okouzlující, starostlivý, bujarý, spontánní, všestranný, radostný, hledající možnosti a potěšení, syntetizující nápady, orientovaný na příležitosti, rychlý myslitel a dobrodruh, ale také někdy vyhýbající se bolesti, bezohledný, nesoustředěný, neangažovaný, vznětlivý, odmítající autority a sobecký.
ZÁKLADNÍ PŘEDPOKLADY
Základní princip, který se mi ztratil z očí:
Život je plná škála možností, které je možno svobodně prožívat s trvalým soustředěním.
Čemu místo toho věřím:
Svět lidi omezuje, frustruje a způsobuje jim bolest, které se lze vyhnout.
Adaptivní strategie, kterou jsem si vytvořil jako následek tohoto přesvědčení:
Naučil jsem se chránit před omezeními a bolestí tím, že se věnuji příjemným činnostem a představuji si mnoho fascinujících možností do budoucna. Stal jsem se hltačem zajímavých nápadů a zážitků.
HLAVNÍ CHARAKTERISTIKY
Z důvodu této strategie je moje pozornost upřena na:
Zajímavé, příjemné a fascinující nápady, plány, možnosti nebo projekty. Na propojení a vzájemné vztahy mezi různými oblastmi informací a znalostí. Co chci. Moje "slepá místa" jsou skutečné limity a "temné stránky" života.
Energii vkládám do:
Užívat si a prožívat život naplno. Udržovat si otevřené možnosti a optimismus. Využívat svou aktivní představivost. Být oblíbený tím, že jsem okouzlující a odzbrojující. Udržovat si výsadní postavení.
Vyhýbám se:
Frustrace, omezení a limitace. Bolestivé situace nebo pocity. Nuda. Skončit v pasti utrpení a bolesti.
Moje silné stránky:
Hravost. Vynalézavost. Být příjemný a optimistický. Vysoká energie. Láska k životu. Vize. Nadšení. Ochota pomoci. Představivost.
Můj komunikační styl:
Bujarý, rychlý, spontánní, analytický a orientovaný na nápady a možnosti. Jiní mě mohou vnímat jako příliš rychlého v přesouvání témat, orientovaného na sebe (lhostejného k podnětům ostatních), nespolehlivého a se sklonem k výmluvám.
Mentální fixace – sebeklam, sebepodvádění
Sebepodvádění tu znamená hlavně to, že se Sedmičky ztotožní s radostnou, optimistickou stránkou sebe sama a popírají nepříjemné věci – na všem najde něco „dobrého“. Někdy působí až narcistně: exhibičně, intelektuálně nadřazeně („já to vím líp“). Tuto nadřazenost často maskují hezkým, rovnostářským vystupováním, ale uvnitř mají Sedmičky strach, že jsou menší, než si chtějí připustit. Ke světu přistupují přes slova a „dobré důvody“; používají intelekt, aby věci ovlivnily. Strach z bolesti zakrývají lehkostí a okouzlováním; už jako děti před strachem utíkaly do bezbřehé fantazie. Místo tvrdé reality se obracejí k budoucnosti, plánům a ideálům, žijí víc v představách než tady a teď. Neustále plánují a vymýšlejí záložní možnosti, aby maximalizovaly radost a vyhnuly se nudě i bolesti. Potřebují být pořád v pohybu – zastavit se znamená riskovat, že se ozve vnitřní prázdno. Proto často nedokončí, co začnou: bojí se ponořit se do jedné věci do hloubky a zakrývají to tím, že je „zajímá všechno“. Sebeklam se pak projevuje tím, že si pletou fantazii s realitou, nápady s dokončením a možnosti s uskutečněním – a úzkost se schovává za pocit, že jsou v pohodě (nebo ještě líp než v pohodě).
Sebeobraz
„Jsem šťastná, když se chráním, abych nemusela vnímat i bolestné stránky života. Umím tak vždy kolem sebe šířit pozitivní, příjemnou atmosféru. Tak musí ostatní přijít ke mně a mít mě rádi, život je přece tak krásný.“
Jsem tedy dobrý, když jsem „optimistický, veselý a roztomilý.“
Barva
černobílá
Adjektiva
Hledající spravedlnost, přímý, silný, velkorysý, deklarativní, asertivní, samostatný, sebevědomý, intenzivní, chránící druhé, orientovaný na převzetí odpovědnosti a akci, ale někdy také tvrdý, zastrašující, přehnaný, náročný, netrpělivý, dominantní a impulzivní.
ZÁKLADNÍ PŘEDPOKLADY
Základní princip, který se mi ztratil z očí:
Každý začíná v nevinnosti, přichází čerstvě do každého okamžiku a každý může cítit pravdu.
Čemu místo toho věřím:
Svět je tvrdý a nespravedlivý, ve kterém mocní využívají ostatní, čemuž je třeba se bránit.
Adaptivní strategie, kterou jsem si vytvořil jako následek tohoto přesvědčení:
Naučil jsem se být silný a mocný tím, že prosazuji svoji pravdu a skrývám svoji zranitelnost, abych ochránil sebe i ostatní a získal si respekt a pocit hodnoty. Vyvinul jsem si silnou, velkou, žádostivou energii a začal jsem se spoléhat na své vlastní instinkty.
HLAVNÍ CHARAKTERISTIKY
Z důvodu této strategie je moje pozornost upřena na:
Moc a kontrola. Spravedlnost a nespravedlnost. Podvody a manipulace. Polarity všeho a ničeho. Cokoli, co vyžaduje akci právě teď. Moje „slepá místa“ je můj vliv na druhé, jejich pravdy a moje vlastní impulzivita a sklon k excesům.
Energii vkládám do:
Kontrola a nadvláda nad mým prostorem a bezděčně i nad lidmi a věcmi v mém prostoru. Přímé jednání a čelení konfliktům. Chránit slabé a nevinné. Získávání respektu tím, že budu silný a spravedlivý.
Vyhýbám se:
Slabost, nejistota nebo závislost. Ztráta úcty lidí, kterých si vážím. Skončit naprosto zranitelný a bezmocný.
Moje silné stránky:
Odvaha. Vytrvalost. Spravedlnost. Rozhodnost. Ochranářství. Sebeprosazení. Intenzita. Přátelskost. Velkorysost. Schopnost dodávat druhým energii.
Můj komunikační styl:
Přímý/autoritativní, deklarativní, energický, pevný a orientovaný na pravdu a spravedlnost. Jiní mě mohou vnímat jako příliš konfrontačního, zastrašujícího, nepřipouštějícího pochybnosti (a tedy znevažujícího názory druhých) a kontrolujícího.
Mentální fixace – zastrašování, kontrola
Osmičky můžou působit tvrdě, konfrontačně a někdy i zastrašují. Chtějí mít na „svém území“ vše pod kontrolou, a proto sledují, jakou moc a vliv mohou mít druzí. Dominance a skrytá hostilita jim slouží jako ochrana před zranitelností a závislostí: už v raném věku si Osmičky mohly říct, že slabost se nevyplácí, a vsadily na sílu – někdy až ve smyslu „vezmu spravedlnost do vlastních rukou“. Téma spravedlnosti je pro ně klíčové, protože v dětství postrádaly důvěryhodnou autoritu, které by mohly beze strachu svěřit moc. Proto jsou Osmičky citlivé na jakýkoli náznak neférovosti. Tvrdost může být i reakcí na dřívější bolest a ponížení: jako by teď byl „na řadě on“, i kdyby to bolelo druhé, někdy až s příchutí pomsty. Důležité je „zůstat nahoře“ – kontrolovat situaci, čekat, s čím přijde protivník, a být o krok napřed. Potřeba převahy často pramení z dávné bezmoci; slabost se pak překlápí do okázalé síly. Když Osmičky útočí, bývá to i proto, aby prorazily cizí fasády a zjistily, co je „za tím“. Nemají rády nejasnosti a chtějí vědět, na čem jsou. Vyzdvihují autonomii a soběstačnost, na druhé se dívají jako na možné soupeře nebo prostředky k cíli. Jejich šarm a zábavnost nejsou jen pro efekt – vědomě je používají, aby získaly vliv. Silně v nich žije rebelství: odpor k autoritám i k tradičním hodnotám, chuť určovat hranice – a když je to potřeba, i je porušovat.
Sebeobraz
„Jsem silný, mám situaci pod kontrolou a moc nad ostatními. Tak mohu bojovat za spravedlnost a ti, za které se zasazuji, mě pak musí mít rádi.“
Idealizace sebe sama: „Jsem dobrý, když jsem spravedlivý, silný a mám převahu.“
Barva
zlatá
Adjektiva
Přizpůsobivý, hledající harmonii, příjemný, přívětivý, vytrvalý, pohodlný, přijímající, pokorný, často bezstarostný, starostlivý, vstřícný a stálý, ale také někdy vyhýbavý, vzdorovitý, zapomínající na sebe, tvrdohlavý a nerozhodný.
ZÁKLADNÍ PŘEDPOKLADY
Základní princip, který se mi ztratil z očí:
Všichni patří stejně do stavu bezpodmínečné lásky a sjednocení.
Čemu místo toho věřím:
Svět činí lidi nedůležitými a/nebo vyžaduje, aby splynuli s okolím, což je nutí nahrazovat lásku a hodnotu pohodlím a sounáležitostí.
Adaptivní strategie, kterou jsem si vytvořil jako následek tohoto přesvědčení:
Kvůli nevnímání svého vlastního já a svých priorit jsem splynul s ostatními. Své skutečné priority jsem nahradil nepodstatnými věcmi a drobným pohodlím, jako náhradu za bezpodmínečnou lásku.
HLAVNÍ CHARAKTERISTIKY
Z důvodu této strategie je moje pozornost upřena na:
Programy, požadavky a nároky druhých. Všechny věci v okolí, které lákají. Moje "slepá místa": moje vlastní postavení, důležitost a priority.
Energii vkládám do:
Být citlivý k druhým a snažit se jim vyhovět místo sobě. Udržování známého a pohodlného života. Udržovat harmonii, strukturu a rutinu, aby aby byl život předvídatelný. Omezování hněvu. Dělání méně podstatných a uklidňujících činnosti místo těch důležitějších a znepokojivějších.
Vyhýbám se:
Konflikt, konfrontace, nepříjemný pocit. Příliš mnoho konkurenčních požadavků na mou pozornost a energii. Skončit odmítnutý jako nestojící za to, aby mě měl někdo rád.
Moje silné stránky:
Všímavost k ostatním. Empatie. Podporování. Zodpovědnost. Vytrvalost. Přizpůsobivost. Přijímající. Vstřícnost. Starostlivost.
Můj komunikační styl:
Stabilní a jednoduchý, nekonfliktní, přátelský, zaměřený na druhé a zahrnující jak pocity, tak fakta. Pro ostatní to může být vnímáno jako vyhýbání se konfliktům, nerozhodnost, rozvláčnost, přehnané vysvětlování a nejasnost ohledně vlastní pozice a role.
Mentální fixace – přílišná přizpůsobivost
Jde o přehnanou přizpůsobivost, která stojí na popření sebe sama: Devítky si nevšímají vlastních potřeb a nadměrně se kontrolují, aby „měly své impulzy na uzdě“. U Devítek to vypadá jako opak sebelásky: své dobro odsouvají a příliš vyhovují druhým. Často proto rezignují na sebe, hrají „mrtvého brouka“ - navenek působí klidně, velkoryse a přátelsky, ale své hranice nehájí. Mít vlastní názor je pro ně těžké, protože sledují, co chtějí ostatní, a bojí se, že když se vymezí, někoho zraní nebo přijdou o přijetí. Proto mívají problém říct „ne“ a vyhýbají se konfliktům. Nelibost dávají najevo nepřímo: ztuhnou, nic neudělají nebo se stáhnou. Když na ně někdo tlačí, udržují „pasivní kontrolu“ zpomalením, nereagují a čekají, až bouře přejde; konflikty odkládají, ustupují do poslední chvíle - ale když jsou dlouho tlačeny do kouta, přeteče to a vybuchnou. Jejich vnitřním mottem je „hlavně mi nerozhoupejte loď“. Často působí skromně a obyčejně, vzdaly se ambice zářit či být nejlepší. Pod touhle rezignací je ale hluboká, často nevědomá žízeň po lásce. Sebehodnotu nehledají v potlesku, ale v „účasti“ - žijí skrze druhé; ztracené já nahrazují sounáležitostí s partnerem, rodinou či skupinou.
Sebeobraz
Časté zadržování vlastního hněvu může být důsledkem sebeobrazu: „Jsem spokojený, budu žít nenápadný a harmonický život, abych zabránil konfliktům. Protože jsem takový mírný člověk, ostatní se v mé blízkosti cítí dobře. Budeme společně užívat života a mít se navzájem rádi.“
Jsem tedy dobrý, když jsem „mírný, harmonický a vyrovnaný.“